Je bezdná jako moře touha
a palná jako poušť je dlouhá
a perla – její vyplnění,
toť na oase sladké snění.
Ó chodče v poušti plné žehu,
ó plavče mořem beze břehu,
ty srdce, mroucí pro své nebe,
ó jak mi líto, líto tebe!
Jeť v poušti hrobů statisíce
a v moři hrobů ještě více,
teď abys aspoň bylo ptákem,
či plynoucím ve výši mrakem.
Však marno! – Jsi jen srdce bědné,
na které každý kámen zvedne,
a moře děsné a poušť dlouhá
a nekonečná tvoje touha!