Dokavad jsem byla malá,
na pastvu jsem sama hnala,
teď však co jsem velká již,
s hochy velikou mám tíž.
Ráno travou plnou rosy
běhají už za mnou bosi,
každý nese bezdechý
mišpule mi s ořechy.
Jeden za ručku mne chytá,
druhý vrkoče mi splítá,
třetí, samá hubička,
ptá se: Chceš mne, maličká?
Kdybych řekla: Mám tě ráda,
šel by za mnou; v domě váda
povstala by z toho hned,
macecha zlá jako jed.
Kdybych řekla: Nechci tebe,
o vlastní bych přišla nebe,
kdo pak mi je nahradí?
Kdo mi ze vsi poradí?
Věru, lepší malá býti
a na pastvu sama jíti,
nežli v tomto boji zlém,
vyhýbat se hochům všem!