Žel, že se nevrátí víc!
Co trhat moh’s – netrhal,
co šetřit měl’s – promrhal,
vlas šedý – scvrklá líc...
Teď výčitek zní na tisíc!
Žel, že se nevrátí víc,
co kvetlo – kdys odkvetlo,
a nepřišlo na světlo,
co plálo jásajíc,
tak výčitek zní stotisíc!
Teď zvadlý kmen i peň,
jen doutná pochodeň,
v zář plnou nerozplá víc...
Tak dlouhý život – skromná tak žeň,
zní výčitek, zní stotisíc!
Kde bujný prs a bok?
kde písně, rej a skok?
kde čerň nebo zlato kštic?
Těch líto nanejvíc!
že nevrátí se zulíbány nikdy víc!