Hlavičky plavé, hnědé a tmavé, pospěšte v chvat, v hluboké hoře
bez slunce, zoře budeme spát, černé a rusé, kamkoliv hnu se,
na flétnu pěknou budu vám hrát. S čekanu trámu flétna je zrobena, kabaly znakem nejedním zdobena, při smrti Krista ďas na ni hrál,
co satanův sbor se v propasti smál. Hlavičky zlaté, věnečky spjaté, čeho se bát?
Hlavičky smavé, vrkoči vlavé, nač ještě stát? Pojďte jen za mnou,
dejte se klamnou, šibalskou písní mou oklamat! Chytrouškům k rozkoši, hlupáčkům k postrachu zní z té mé píšťaly škleb sterých rarachů,
smýká se, sýká ten každičký zvuk, chechtá se, lehtá, ne nota, spíš hluk. Hlavičky bledé, růžné a snědé,
všecky mám rád; podoby andělů, děti ať konšelů z paláců, z chat,
mistrů a vojáků, kněžourků, sedláků, všecky vás přilákám do tenat! Tenata z tónů všech setkána mám,
jak píská to, výská a tryská, tu, tam, jak sviští to, piští to, výsměch a vzdech, netopýr nehvizd tak v zášeří střech. Hlavičky krásné,
smíchem tak jasné, růžových brad; hlavičky vážné, stíny kam strážné
život již klad’, o sobě, v hejně, všecky chci stejně zlákat do hory své železných vrat.
Nechtěl jsem zlákat vás v hory své klín, vešel jsem bez falše v radnice týn, chtěl jsem spíš zbaviti město všech krys, vždyť i vám zle hrozil jich lačný hryz.
Hlavičky, není mé provinění, špatný jen plat; za otců zradu
pasti vám kladu, kde chata i hrad, z paláce, chýžky lákal jsem myšky,
za ně vám nutno se, hlavičky, kát! Jak bude parukou pan fojt si třást, pan konšel jak hlavu si do dlaní klást! Matky i služky se do prsů bít,
si vlasy škubati, jak čubky výt! Malá jen chvilka! – růžová tílka, budete chlad,
sladké ty oči ve sloup se stočí v zlý smrti zvrat; pomsty své žízeň
zkojím a v trýzeň vašich se matek všech já budu smát! Dělník, nechť pekelný, vždy chce mzdu svou, proto teď, děťátka, za mnou zlou tmou,
skákaly krysy dost v mé flétny tón, skákejte, hlavičky – pevný to shon! Mraky to hvízdá, pekelná jízda!
Já mám již hlad; ve hvozdu lůně sova již stůně, necítím hnát,
moc jsem dnes pískal, co však jsem získal, půjdu dnes, hlavičky, vesele spat! Hlavičky, – dušičky! oč tu jde spíš?
Táta můj, Satan, ten pravdě jest blíž. Dušičky, hlavičky! – Konec jest již, kocour já ďáblův jsem, vy jste má myš!
Cookies on Poetry Cove