Jsme jako ti ptáci, již plují
každý den v neznámý cíl...
Od skály ku skále a k sluji
a veslují ze všech sil,
jakoby Bůh s nimi byl!
Den každý jedna jest vlna,
noc každá nebezpeč jest,
co chvíle, jest úkladů plna
a v mraku pár strhaných hvězd
se dívá v spleť zlých našich cest.
Zkad jenom té síly berem,
že nezemdlí znavená páž,
tou mlhou, tím větrem a šerem?
jsou v skutku nám andělé stráž?
Či, Bože, sám vůdce jsi náš?
Vír slepý jest, ukrytá skála,
a přece my plujeme dál,
a naděje často tak malá
a příliš již ochablý sval...
Kdo táhne nás dále a dál?