Za mnou, elfi, hodina
vaše bije právě,
rychle rej ať počíná
ve posvátné trávě.
Služka, sluha, vzdáni snům,
paní, panny když v snění,
klíčovou my dírkou v dům
vlezeme nevidění.
Prach-li špínou kolkolem
najde naše snítka,
služku s paní pod stolem
poštípáme v lýtka.
Čisto-li vše jako sníh,
necháme je sníti,
služce dukát za to v mih
v střevíčku se svítí.
Rosou spějem z lehýčka
a my sami v suchu,
neohne se travička
pod kročejem duchů.
Hříbek stůl nám, zrní z něj
roztomile jíme,
z oříšků si prázdných v rej
rosu připíjíme!
Hlemýžďů tuk masitých,
myšek polních sádlo,
mozky ptačí, červů břich,
to je faunské žrádlo.
Kolem brouků bzučný hlas
zpívá převesele,
světluška, když měsíc zhas’,
plá nám do postele.