Mysli na mne jako na květ,
jenž v tvé ruce svad,
jak na prsten, jenž ti s prstu
v hlubokou tůň pad;
květ i prsten rádas měla,
nemožno, bys zapomněla,
kterak tě mám rád.
Jak na hvězdu, mysli na mne,
včera plála ti,
jak na krůpěj, včera v žízni
úkoj dala ti.
Kde jsou? – Čím ti včera byly? –
Jedno! Vždy ti z celé síly
budu žehnati!