Ty nocí jdeš, s větrem déšť šlehá
ti v tváře. – Blažený cit
v mém srdci klíčí a něha
v myšlénce, s tebou tak jít!
Při smutném tom pomýšlení,
že nemůže, nemůž to být,
zavírám oči a v snění
zřím deštěm a větrem tě jít
a hle, v snu jdeme juž spolu –
ó není-li sníti tak, žít?
a zvolna v tíž sklání mých bolů
se hluboký, veliký klid...