Na hrobech roste tráva
a v hrobech roste klid,
v mém srdci touha vstává,
již pod tou travou snít.
Nad kostmi hnijícími
přec těžko tvrdým být,
tož já se družím s nimi
a prosím o soucit.
O soucit plný klidu,
v němž nebeských hvězd třpyt,
svou celou, velkou bídu
v němž moh bych zapomnít.
Můj duch se všeho vzdává,
když s tebou nelze žít.
Na hrobech roste tráva
a v hrobech roste klid.