Vděčnost duše mojí,
holubice bílá,
jistě tebe v dnešní noci
navštívila...
Slétla k tobě tiše,
podobna jsouc mráčku,
nesouc plnou žhavou růži
ve zobáčku!
Růži vonnou, žhavou,
porosenou, svěží,
položila ti ji tam, kde
srdce leží!
Ale uvaž jednu
věc tu přetajemnou,
ač odlétla k tobě, trvá
stále se mnou!