Jarní bouř se převalila,
dozněl v dálce první hrom,
o čem, duše má, jsi snila
právě v okamžiku tom?
Teď jen vdechuješ tu vůni,
teď jen lokáš mír a klid
a v tvé tiché tmavé tůni
zrcadlí se hvězdný třpyt.
Nech jej svítit, nech jej kanout
do svých roztoužených snů!
Nevíš, čím ti bude planout
v smutné šero zimních dnů.
Fialka prý vůni ztrácí
první bouře na konec,
posud zní tvých písní ptáci,
a co bouří snesla’s přec.
Na to myslila jsi asi,
když tich v dálce první hrom.
Ó, sny Vesny! Ó, sny krásy!
Šťastna byla’s v mžiku tom!