Magnolií hrdé květy
prvním slunce paprskem
v zářném lesku přes noc pukly,
dýchly – až se třásla zem.
Magnolií hrdé květy
v záhon parku svítí všem,
jak by děly: Srdce lidské,
ze mne si tu příklad vem!
Fialka se stydí ještě,
bledule sní pod sněhem,
já jen hořím, otvírám se,
voním, dýchám: Láska jsem!