Myšlenky moje s rýmy
se lehce splítají,
tak svity kouzelnými
světlošky lítají.
Sny moje, motýlové,
se skrz ně vznášejí,
a hrají v barvy nové,
žhnou novou nadějí.
Mé písně, křídla ptačí,
kol zvoní v keřích všech,
sem houfně blíž se tlačí
ti zemřít na ústech.
A nad vším láska moje
se klene – nebes dóm.
Ach, cítit!... S bohem boje,
a umřít v citu tom!