Než ulehne si na noc pták,
pod křídlo hlavu dá dřív,
můj darmo kol se stáčí zrak
po křídle tom, co jsem živ.
Jen láska, ta to křídlo má,
pod které uleh’ bych rád,
leč ta je v dáli, kol je tma
a mně se chce spáti, ach spát!
Nuž z dálky aspoň, lásko, spěj,
ať cítím teplý tvůj dech,
mně hebké a sladké křídlo dej,
ať usnu v čarovných snech!
Svou něhou duši moji zlaď,
vsyp na víčka polibků mák,
až v jitro svými sny mne hlaď,
pak budu ti zpívat jak pták!