Do srdce tě zavřít,
věru, sladký vděk,
je to jako navřít
vůní fialek!
Mysli, vása stará
moje srdce jest,
v starých střepech hárá
sladká Vesny zvěst.
Kdo ten zázrak stvořil?
Myslím do dálky...
Símě v prsť jsem vnořil,
kvetou fialky!
Kvetou, dýší, voní
v staré váse dál,
dlaň mou skráň v snu cloní,
já se zadumal.
Až ty přečteš řádky,
jež jsi úsměv, vděk,
vycítíš z nich sladký
dech všech fialek!