Malovala na chaloupku
samá srdce červená,
nevěděla, že to v sroubku
samou lásku znamená.
Mezi srdce přidělala
tymián a routy stvol,
smála se, když malovala,
nevěděla, co je bol.
Přišly deště, jarní deště,
smyly srdce, smyly květ,
nevím, směje-li se ještě,
je-li krásný, jak byl, svět.
Ale vím, že srdce na zdi
jsou, krev jak by tekla z nich,
barvu déšť, pláč líčko brázdí...
Děvče, kde je dnes tvůj smích?!