Těšit se – to málo,
čekat – jest již víc!
nejvyšší jest – štěstí,
pít z tvých zřítelnic!
Nejen z těch i z retů,
z celé bytosti,
jedině se rovná
plesu věčnosti!
Tak nám jednou bude,
neklame-li báj,
až nám otevře se
Kosmu taj i ráj,
potom pocítíme,
co jen tušil sen,
že můž’ dát jen láska,
ale ona jen!