Ta láska naše stále tak roste
tiše a zvolna den po dni,
jako ten zářný ve kráse prosté
pod hvězdným svitem květ vodní.
Roste jak hloubka modrých tvých očí,
roste, jak rostou tvé vlasy,
z duše tvé paprskem v srdce mi skočí
jak slunce po dešti v klasy!
Dál ji, ó duše má, štěstí mé, zoře,
dál ji nech pokojně růsti,
vždyť zpátky v lásky mé veliké moře
každým tvým polibkem ústí.