Myšlenek sta přeletí,
jedna druhé v zápětí,
jen ta jedna – ta je tvoje –
zůstává vždy v paměti.
Bílý hloh a modrý bez,
moudrému jen napověz,
o lonských ví bájích lásky,
jak ten zamyšlený les.
Člověk projde, zapomní;
jednou tmí se, pak se dní,
jen ty květy a ty hvozdy
o ztraceném štěstí sní...