Ty půjdeš květinami,
já půjdu tříští skal;
sen jeden mezi námi
v šíř rozpne se i v dál.
A tak půjdeme stále
tím zatopeni snem,
čas, prostor nenadále
i svět nám zmizí v něm.
Pak přijde umírání...
Sen jako Život – byl;
a my nezvíme ani,
že šli jsme dlouhou plání
od sebe tisíce mil.