Lekníny se zavírají,
ocún v lukách vlhkých sní,
kdo jsou staří – vzpomínají,
na dny krásné, poslední!
Potrhané pavučiny
léta babího v kraj dál
žene vichr v tmu a stíny,
smutně lkaje z němých skal.
Srdce! Zakotvi se chvilku
v této době rozluky;
z posledního léta trylku,
z kvítku skalní opuky.
Vzpomínky si ukryj v duši!
Jen se jednou pousmát!
Nebude ti jako hruši
v šíré pláni štkát a lkát!