Až budeš chtít – ty přijdeš již,
tak mezi druhou, třetí,
ve setmělou mé jizby tiš,
jak šedá můrka vletí,
a nedotkneš se střevíčky
ni parket, jak let včeličky
se sneseš ke mně potichu
z mých retů píti kalichu
mém vroucím ve objetí!
A odejdeš – a přijdeš zas
jak pravé, boží dítě,
a v jitra první stříbrojas
po špičkách na úsvitě
mne vyvedeš tak pomalu,
a jen z tvých retů korálů
pít budu všecko v chvílích těch,
však zatím tiše snít mne nech,
prst na své rty vlož hbitě!