Hnědly zvolna strom i hloží,
srdce vlastní krok již lekal,
když pod sloupem Matky boží
dlouho na tebe jsem čekal.
Nešla jsi – dým stoupal z lesů,
starý smutek ve mně ožil,
natrhal jsem kytku vřesu
a ji na klekátko vložil.
Přijdeš-li, ji najdeš svěží,
v kalíškách nach příští zoře,
nepřijdeš-li – ať tu leží,
svědek lásky mé a hoře.