Milá tak a dobrotivá,
dobrá tak a přející
tvář tvá do mých snů se dívá
tichým světlem zářící.
Co bych v chvíli té chtěl tobě
říci – ale nemohu,
jenom zlíbat ruce obě
v štěstí příští zálohu.
Vím, že to mi vrátíš všecko,
snad již zítra – proč ne dnes?
až čas přijde, bych jak děcko
znavené ti v náruč kles'.
Svět a lidé – bzukot muší
drze dotírá k nám tmou;
buďsi – však tvůj pohled duší
tichou táhne modlitbou.