Jak druhdy pod stromy těmi
zněl dívčí, veselý smích,
teď šustí na zvlhlé zemi
pár listů sežloutlých!
Kde ples byl, – co teď je smutku!
sám v srdci cítím to v skutku,
že brzy přijde po svadlých listech ledový sníh.
Než projdem zimou tou dlouhou,
snad ňadra, jichž zněl tu smích,
se rozvlní milosti touhou
slz, mořem plamenných;
ale též ulehnou mnohá
v chladnou zem, poupata boha,
a na ně spadne po svadlých listech ledový sníh.