Prstýnky dva olověné
jsme s vyměnili kdys.
Žertem? Hračkou? – Málo cenné,
v nich však našich jmen plál rys.
V zásuvce pod listů tíží
já tvůj maně našel dnes,
a jak tvář se k němu blíží,
ptám se: Kde můj? Odpověz!
Neodpovíš! – Marné steny!
Vše to bylo prázdným snem.
Prstýnek můj olověný
nosí Smrt na prstu svém.