Tikne si v předtuše jara
na holé větvici pták;
cítíš se, duše má, stará?
Hrozí ti na nebi mrak?
Tikni si jako ten pták!
Z šedivých mračen se třese
spozděný ku zemi sníh,
za ním však Vesna již nese
paprsky, květy a smích...
Co je ten spozděný sníh?
Podléšky ve suchém listí
povědí, srdce, ti víc...
Duše se jak hvězdy čistí,
slza když šlehne ti v líc...
Ať padá jich víc a vždy víc!