Jako v ty luzné májové dny
zas dechne lehýnký mráz,
že země jest chudší o kouzelné sny
a myslí: Zima tu zas!
Tak v lásky naší pučící květ
kýs lehounký, mrazný dech pad,
a zdál se nám náhle temnější svět
a v srdci jakoby chlad.
To vše jsou jarní přeháňky jen,
to jest jen krátký mizící žal.
Ó věřme v svůj sladký, májový sen,
vždyť v srdcích klíčí to dál!
A přízně když slunce bleskne nám v líc,
tu uzří teprv náš zrak,
jaký kus cesty šli jsme si vstříc,
jak úrodný onen byl mrak!