Vzbudil jsem se v noci, jedna hvězda bílá
na obzoru dálném smutnou záři lila
světa do tváře, jež rozbrázděná celá
v mlze v okně mém se třásla ztmělá.
Hvězda jediná! – Jas její slabě svítil;
zázrak! Já jsem sladkou přítomnost tvou cítil,
prchl smutek i z té v mlze spící země,
jakby oko tvoje dlouze dívalo se ke mně.