Na tvém srdci spat
chvíli třeba jen,
život dal bych rád
za ten sladký sen.
Co by letlo jím
čaruplných tuch!
Smutek byl by dým,
život jasu pruh!
Vše, co ztraceno,
našlo by se zas,
sluncem zlaceno
tráva, květ i klas.
Touhy v haluzích
plál by zralý plod,
vzdech proměněn v smích
hrál by o závod
s nápady, jichž rej
stále měnivý;
cit by volal: Pěj!
paian blaživý;
rozum, ubožák,
zrnko prosa jen,
vtip je vzal by pták,
slza rosa jen.
A v té hudby směs
v štěstí karneval,
našich srdcí ples
v souzvuku by hrál!