Pomalu se proklubává
ze skořápky svojí pták,
rychle s písní v let se dává,
unikaje do oblak!
Pomalu to v stromech raší,
než se Vesna skloní k nim,
rychle se však dolů snáší
motýl s včelou k rozkvětlým.
Pomalu jen srdce tuší
lásky sen, květ v poupěti,
rychle hřmí pak, rychle buší
polibku vstříc, objetí!
Proto dlouho nechť zří všude
tvoje srdce poušť a chlad,
jednou z rána přes noc bude
v zářícím vše květu stát.