Pijme jako dědové
ve snaze bít se a žít!
A píti budou zas vnukové
a než my víc,
tož sto tisíc
jim pozdravů nechme klenbou znít
a z plných plic!
Na synů bedrách stojí vlast
od věků bájný jak dóm;
kdo chtěl by základy jejími třást?
Jak shnilý strom
jej sklátiž hrom,
my nedáme se splésti ani zmást
v útoku tom!
My stejně k hvězdám vznesem číš,
jsou krásné ženy a svět!
A rázem všem padá ze srdce tíž,
a sládne ret,
do číší květ
prší jak polibky – poháry výš!
Vpřed! Nikdy zpět!