Každý dá, co může,
vůni svoji květ...
Přitul se jen úže,
ať mi sládne svět.
Dívka nebo číše,
vsled to jedno jest,
azuru hloub, výše,
i s jiskřením hvězd.
Bezdná číše moje
vesmír objímá,
tužby, snahy, boje
silou olbříma!
Útlá dívka s číší
ladně baňatou
v zlo, jež všudy čiší,
jest mi odplatou!
Každý dá, co může,
to již úděl všech,
polibky, má růže,
z rtů mi píti nech.
A nechť nad pohárem
filosof tvůj ztich
vína, rtů tvých žárem
umřiž v polibcích.