Nuž, vše je marné, jak to vidíš, synu milý, – spráskán budeš!
Žes básník, vždycky ve zlé zrodil jsi se chvíli – spráskán budeš!
Žes vzletem hymnickým chtěl dopnouti se hvězd
ve zpěvech plných nadšení a božské síly – spráskán budeš!
Žes měkce pěl a sladce jako filomely zvěst,
žes vážně myslil, frašnou ztropil kratochvíli – spráskán budeš!
Však břímě dramatu na bedra nesmíš vznést,
když kritik jinde škrábal tam, zde rve a šílí – spráskán budeš.
Jak roucho Krista rvala žoldákova pěst,
o tebe kostky vrhnou vlci rozběsnilí – spráskán budeš!
Však nes to hrdě! Víš, že to, co chtěl jsi, jest,
když tříská kolem hrom, zda co zabije, ví-li? – Spráskán budeš!
Tož vzhůru číši! Budiž kritikovi čest,
on pilot mořem umění nás vede k cíli – spráskán budeš!