Popíjeje s klidem bohů
o tobě sním. Jenine!
V keř jak bodavého hlohu
útlý květ se rozvine.
Měkký, snivý, růžobledý
s jemnou vůní přesladkou
v sobě nese tajů sledy
s celou žití pohádkou.
Jako hloh i život raní
a má trpké ovoce,
píchá v srdce, píchá v skráni
v křivé losů zátoce.
Jen když aspoň jeden kvítek,
upomínka na mládí,
lehkou vůní žití zbytek
na keři ti osladí.
Aspoň jeden – poesie
s trochou lásky v srdci tvém,
potom se jas z všeho lije,
vůně celým životem!