Krůpěj hořká do poháru
slastí vždy se přimísí,
nic mi neubere z žáru
gazel tvojich, Háfizi!
Jak já, sedával jsi zrovna
ve Širazu před lety,
jako tam i zde jest rovná
cesta rájem poety!
Všecko nechat, vším se bavit
stejně v dobrém jako v zlém;
vsled vše hrobu nechat strávit,
vždyť nic s sebou nevezmem.
Tož mi vítej, vlídný moku,
s drahé tváře obrysy,
světím tobě tuto sloku,
připijme si, Háfizi!