Je velká naše pře a musí ráno
vzplát v naší noci, o tom není sporu;
však velkým jen lze dějin do mramoru
rýt skutky, co má pro věky být psáno.
To jedině buď Bohu žalováno,
že mužů silných, dělných všemu sboru
se v čelo staví v planém rozhovoru
dav šašků stejně služných v „ne“ i „ano“.
A dobrý národ poslouchá a tleská,
co pierrot se na tribuně svíjí
v svých ošumělých frásí směšném krámu.
A nemá odvahy ta duše česká
vstát jako Kristus, mstitel s hrdou šíjí,
a vymrskati šarlatány z chrámu.