Verlainův bratře, druhé, staré dítě,
tuláku boží, pěvče snů a tuch,
ach, jaké duší spojují vás nitě,
jak s Gallem Germán byl by věrný druh!
Ve vašich nápadů i rhytmů sítě
jak zlatá rybka zapadává duch,
v ztracené ráje patří na úsvitě...
Verlainův bratře!
V sfinx poesie promění se hbitě,
co chceš jen dělej, nerozbiješ kruh,
v nějž jala tě, jsi zaklet, pochopí tě,
kdo s Vivianou nahléd’ v duchů luh,
kde tepny žití buší temně, skrytě...
Verlainův bratře!