Jeť sláva jako ono víno z pekla,
jež Mefisto dal z Auerbacha sklepu
pít chásce zpité z pekelného čepu
a jehož kapka vzplála, sotva stekla.
Jeť sláva včela, med dá a juž sekla,
jeť jako zářná lilje v bahnu klepů,
jeť jako perla ve špinavém střepu –
a přec by bez ní lidská duše lekla.
Nuž tedy pijme – přeteče-li kapka
a spálí nás, to neškodí, když slávou
zní ironie, blázna zvučná čapka.
Ať pálí! Svět jí nedá tolik přece!
než v slunci státi dlouho s holou hlavou,
je dvakrát lepší lázeň v chladné řece.