Ještě chví se těžce ňadra,
sladký vzruch a sladší sten,
myšlenka však z nudy jádra
slibně rozhlíží se v den.
Tvůrčí slastí u kolébky
zadumán jen stojí duch,
motýlek však modrý, hebký,
odlétá již v zlatý vzduch.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.