Co hmatů v lepké hlíně mistr dláta
se nazkouší, než v sličném vása tvaru
se zjeví oku? Ve tvůrčím co žáru
not padnout nechá, smaže mistr tÓnů,
než tryskne z hlubin píseň Bohem vzňatá?
Tož nediv se, kolikrát spěž svých zvonů
přeleje básník, různé látky míse,
než hnouti může srdcem milionů?
Dřív dlužno zdráti srdce jako v lise,
je hrozen zdrán za trochu živné šťávy;
v sled vyčkat, umělcův jest koran pravý.