Děckem s hudbou v duši a nemocným k tomu
nazvali tě, pěvče, který všecko tuší,
co zní v stonu flétny, v zahučení hromu; –
děckem s hudbou v duši.
Mně jsi starou, blesky otřískanou hruší,
která hnizd svých taje nemá říci komu,
kterou všecky vichry z všech stran světa kruší.
Duch, jenž zapřádá se v kruh vždy užší, užší,
od prsů jenž nahých spěchá v šero dómů,
ze snů mystických jejž kokotek smích ruší,
zpěv tvůj edenu květ urván z vášní lomů
děckem s hudbou v duši.