Kontury dívčí mladé hlavinky
na okraj knihy kreslím roztržitě –
půl děvče to a zpola ještě dítě,
dle důlku v bradě šotek malinký.
Fuxie drobné, rudé plamínky
jí s kloboučku na čílku hrají hbitě,
zrak modrý v květ se dívá roztržitě
skrz žlutých vlásků světlé pramínky.
Teď nevím věru, zdali v skutku žila,
či fantasie má ji vykouzlila
ve líném snění v dýmu cigarety?
Teď hošíka k ní – cítím, bez jak voní,
hrají si v drápky a nad nimi kloní
své slunečnice plápolavé květy.