Poustevník starý, za ním hvozd starý,
stopený v ranní, modravé páry.
Poustevník stojí u klekátka,
na pravo jeho chaty vrátka
jsou fizolemi zkvětlá celá.
Na klekátku, hle, meloun leží,
ve snopku mrkev dolů sjela,
k ní lesní králík chutě běží,
ušima stříhá
a na habitu poustevníka
se veliký stín jeho uší míhá.
Ve prachu mravenec své břímě smýká.
Ve vzduchu klid a slavné, tiché snění,
i lebka, jež se pod klekátkem cení,
je plna rosy, plna svitu,
jenž hoří celém na pažitu
ve kvítkách žlutých, modrých a bílých,
barvou i tvarem roztomilých.