Tok bouřné mízy v poupat nálevu,
kdy raší hloh a šťavou kypí břízy,
co v skřivana zní prvním prozpěvu,
tok bouřné mízy:
Ty první kapky světla s nachu řízy,
když Hélios vzplá v Máje úsměvu,
věř, do smrti mi z duše nevymizí.
Tak jest mi do tance a do zpěvu
a deptám vin a hříchu slizké hlízy...
Ne had, tys velký patřil na Evu,
když vřel jí v ňadrech, nesa úlevu,
tok bouřné mízy...