Tvé duši zpívala kdys poesie,
Tvé dcerušce dnes hudba zpívá...
týž genij v obou duších žije
a fialkovým zrakem k nám se dívá...
Tak matka s dcerou – přeletaví ptáci, –
na římse mé jste pírko zanechaly,
za Vámi v cizinu se zrak můj ztrácí,
zas mizíte... Však co jste duši daly!
A poesie matky, hudba dcery,
ať mezi námi dálka nekonečná,
jsou paprskem v ten život chladný, šerý
a důkazem, že zde jen Krása věčná!