Kdys Amor byl jí vším; však během času
přec poznala, jak jedinou on strunu
přes život napjal, jehož ve korunu
že chybí mnohý šperk jí vzácných jasů.
I naslouchala v tajný ševel klasů,
řek tichý zřela běh, skal němou runu,
na hvězdy zářné, mlčenlivou lunu
a ze všad sta jí sdílných znělo hlasů.
Zde život rovněž! jilm se pyšnil starý,
kol něhož břečtan ovíjel se vzhůru,
zde život! znělo na vlnách i v háji.
Sta zjevů hrálo v řasách jitřní páry:
To starý, bradatý Pan skrze chmuru
k ní zřel a smál se hraje na šalmaji.