Ve hrudi člověka tak láska zkvetla
jak vonných růží keř bílý,
že Satan oslněn paprsky světla
zaúpěv skonal v též chvíli.
S štěstím vlád’ pokoj. Pod jejich žezly
v zlatý klas roztály pláně
a králům koruny s hlavy se svezly
almužnou v chudiny dlaně.
Že Satan jednou byl v světle své slávy,
sám bůh si vzpomínal temně,
uvěřil, že to byl pouze stín tmavý,
jejž v tvář mu vrhala země.