Svět vidět jednou volný, bez otroků!
Sny zlaté Shelleye i Campanelly
zřít vyplněny, jaký sen to smělý,
jenž zasloužil by nesmrtelnou sloku.
Však skutečnost, žel, vždycky s pláčem v oku
jej zapře, nebo surový proud ztmělý
vždy vládnouti a tyranem být velí,
v jho deptat slabé v triumfalném kroku.
Kdos větší chce být vždycky a dát cítit,
že právě větší jest, a nemá síly,
by tento zděděný pud v sobě zdusil.
Tak celý svět se musí ve zmar sřítit,
neb volnost kdo by toužil s celou pílí,
svých vášní otrok sám by přestat musil.