Kam zveš mne, neúprosná sfingo tmavá?
Já sotva prs tvůj rozeznávám v šeru,
lví spáry cítím, kamkoli se beru,
duch vzdoru pln se zbaběle ti vzdává.
Co hříčky víry, ctnosti, pravdy, práva,
když opak jejich v každém číhá směru,
když všady lokám jednu atmosferu,
jež dusí jen... Co mlčíš, vyzývavá?
Kde Ultima je Thule tvá, kde valný
Tvých Oidipů je hřbitov? Marně zády
jej zakrýváš i podstavec svůj skalný.
Neb, Chimero, tvé hřbitovy jsou všady
a celý svět jest jeden močál kalný,
nad kterým tvůj checht ječí zla a zrady!